Projekt: Krajina na dlani

2012 – 2014

V tomto projektu se zhmotnil dlouhodobý sen jindřichovických dětí, které si přály vytvořit svou „Motýlí stezku“. Děti na ten nápad přišly už v roce 2010, ale docela dlouho trvalo, než jsme na něj získali potřebné finance – štěstí se na nás usmálo letos v únoru, kdy jsme získali grant od Nadace Vodafone, která tak projekt „Krajina na dlani“, jejíž součástí je i „Motýlí stezka“, podpořila.

Od té doby jsme tedy začali přetvářet původně zanedbanou louku v pestrý krajinný ekosystém. Nejprve se děti s vervou pustily do komunitního plánování – především nakreslily, co všechno by si přály vytvořit (jezírko, mez z kvetoucích keřů, hmyzí hotel, čmeláčí, netopýří, ježčí a ptačí budky, apod.), protože chtěly vytvořit domov nejen motýlům, ale i jiným živočichům. A pak jsme pokládali s dětmi obrázky na ta místa, kde by ty příslušné prvky v krajině mohly být – jezírko někde, kde je vlhko a teče tam voda, krmítko mezi dva stromy, aby tam nemohly kočky, ježčí budku do listí pod stromy a čmeláčí do stínu… Zjistili jsme také, že se o motýlech, čmelácích, žábách a netopýrech potřebujeme dozvědět co nejvíc, abychom jim dokázali pomoci. A tak jsme si leccos našli v knížkách, ale víc jsme toho pozorovali v přírodě na louce, v potoce i v tůni. Zjišťovali jsme, co se po zakuklení vylíhne z jaké housenky. A hráli jsme motýlí, netopýří i čmeláčí hry, takže si děti vyzkoušely, jaké je to být žravou housenkou, potom kuklou připoutanou na místo a nakonec poletujícím motýlkem, vyzkoušely si, jak náročné je pro čmeláčí samičku založit hnízdo a ubránit ho před mravenci i pačmeláky a zažily, jak loví netopýr, i když nevidí…

Ne všechno mohly samozřejmě zvládnout děti samy a tak pomohli i jejich starší „náctiletí“ sourozenci a kamarádi, no a také mladí dospělí lidé ze vsi i odjinud v rámci kursů a brigád. Ti kopali třeba jezírko, přiváděli k němu vodu a nebo stavěli z kamenů skalku. Děti pak sázely keře a květiny, mulčovaly je slámou a zalévaly. Také však pomohly posekat a vymlátit slámu na doškovou střechu pro posezení, které jsme tam pro návštěvníky postavili a z umletého obilí si pekly na peci placky a nebo třeba na ohni brambory. Pro inspiraci jsme jeli do německého Jonsdorfu, kde stojí „Motýlí dům“ a cestu jsme si zpestřili parní úzkokolejkou, která nás tam dovezla ze Žitavy.

Ale to už jsme se blížili k závěru projektu, kde se děti zapojily i do přípravy tabulí naučné stezky. Psaly o tom, co jsme prožili, i o životě motýlů, ale především malovaly a kreslily motýly, netopýry, ptáčky i vodní živočichy. Další děti, které do jindřichovického skanzenu přijdou třeba na exkurzi a nebo projektové vyučování, tak budou mít možnost dozvědět se svým jazykem spoustu zajímavostí ze života motýlů i jiných obyvatel krajiny. Například věděli jste, že modrásci jsou tak mazaní, že se coby maličké housenky nechají odnést do mraveniště, kde díky péči mravenců rychle vyrostou a zakuklí se? A nebo že babočka admirál dokáže letět rychlostí 20 kilometrů za hodinu a létá tak přezimovat až ke Středozemnímu moři?

Dokonce i o kulturní program při slavnostním otevírání naučné stezky se postaraly děti. Namalovaly si motýlí křídla a pak předvedly divadelní hru ze života motýlů, v jejímž závěru pak přestřihly pásku a rozlétly se po své dokončené Motýlí stezce. A vlastně ani nevadilo, že se tak stalo v půlmetrových sněhových závějích, aspoň jsme si vzpomněli na pestré kvetoucí léto a můžeme se těšit na další, které nás po zimě čeká.

V roce 2013 získal projekt pokračování, protože si děti „naplánovaly“ mnoho dalších prvků, které na stezce chtějí mít. A tak díky laskavé podpoře Nadace Vodafone, Libereckého kraje a věcnému sponzorskému daru firmy Lanex vzniklo malé lanové centrum s provazovými překážkami a prolézačkami, ale také s houpací sítí či houpačkou zavěšenou na vysokém stromě. Jezírko oživil vodopádek, kterým do něho padá dešťová voda a také fontánka s vodním mlýnkem, s nímž si mohou děti hrát. Prý pro vážky a vodoměrky, ale máme podezření, že zejména pro děti :-), je určena lodička s vlajkou potápníka. A jezírko je možné přeskákat suchou nohou (při troše šikovnosti) přes nové leknínové listy (vyrobené ze dřeva). Fotogalerie k této části projektu je zde.

To vše se utvářelo během dalších schůzek kroužku „Ledňáček“, které ale zdaleka nebyly jen pracovní. Vyráběli a pouštěli jsme během nich draky, zkoumali život v tomto jezírku i jiných vodních plochách, odlévali jsme stopy lesní zvěře, jezdili jsme na koních, vyráběli jsme ptáčkům lojové šišky se semínky, vyráběli jsme dešťové tyče (zajímavé hudební nástroje), chodili jsme na procházky a hráli přitom hry. A také jsme byli u velkého jezera v Německu, kde jsme kromě pozorování vodního života a koupání vyzkoušeli také in-line brusle.

V rámci ekovýchovných programů pro školní a jiné kolektivy využívají výsledky tohoto projektu (Motýlí stezku i prvky Krajiny na dlani) děti z celého Libereckého kraje. Přijet k nám můžete i vy 🙂

Projekt finančně podpořili:

Další dokumenty k projektu: 1 2 3 4 5 6