Ekovýchovný kroužek Ledňáček III.

2022

Projekt měl několik částí. Tou první byla rekonstrukce místnosti o 56m2 z bývalé půdy. Vybourali jsme přebytečné příčky, celý prostor jsme zateplili a obložili širokými nehraněnými prkny, na podlahu jsme položili prkna rovněž široká, ale hraněná. Dřevo bylo z Frýdlantska a museli jsme ho dost upravovat, k čemuž posloužila i nově koupená motorová pila, jež pak sloužila i pro přípravu dříví na topení. Na dobrušování plochy dřeva jsme používali i úhlovou brusku s velkým množstvím brusných kotoučů. Posléze jsme prkna natřeli přírodními oleji, vybudovali zádveří a zábradlí ke schodům. Místnost jsme opatřili elektřinou i kamny, pod něž přišel i plech a komín jsme vyvložkovali. Jak je naším zvykem, nepozvali jsme si stavební firmu, ale práce jsme si dělali z velké míry sami, za pomoci dvou místních Romů, kteří pracovali na smlouvy o dílo. Vypomáhali ale také členové spolku a rodiče dětí, kteří k nám na kroužek chodí. Vzhledem k tomu, že jsme měli i tak více účetních dokladů, než bylo ve smlouvě, tak jsme evidenci o dobrovolnické práci nevedli. Od jara do podzimu také organizujeme vždy několik dobrovolnických dnů pro firmy a někteří dobrovolníci se také přidali k pracím na místnosti. I starší děti přiložily ruku k dílu. Výsledkem je pěkná, stylová, dřevěná místnost využívaná zejména mladšími dětmi, ale pro svou prostornost i pro setkání všech v kruhu. Využíváme ji ale také při ekovýchovných aktivitách pro různé školy a k přednáškám či workshopům.

Jak jsme již psali v našem novém projektu, ekovýchovný kroužek Ledňáček se nám podařilo integrovat do naší komunitní školy Ronja, což je velmi příjemné, kdy ekovýchovné aktivity navazují na výuku a stávají se její součástí. Domníváme se, že právě to je „ono“, tedy situace, kdy „ekologie“ není něco navíc, „potom“ či samostatný „předmět“, ale právě je integrální součástí všeho, co se děje, stejně tak podmínkou jako cílem. Samozřejmě to platí pro prostory Žijícího skanzenu, kde vše je vytvořeno environmentálně citlivě s důrazem na trvale udržitelný život, ale stejně tak to platí i pro programy zde konané, umělecké i tvořivé aktivity… Šedesáti šesti schůzek se zúčastňovalo celkem 51 zapsaných dětí.

Výletů jinam bylo loni podle plánu šest a vybíraly si je především děti podle svých zájmů. Jeli jsme na výlet do okolí Bílého Potoka, kde jsme došli až na Kočičí kameny s využitím stezky pro posílení zdatnosti dětí, přičemž jsme ocenili, jak příjemně prvky stezky zapadají do krajiny i že jsou z přírodních materiálů. Cestou jsme se zastavili i v Jizerskohorském technickém muzeu s vědomím, že technika je vždy v nějakém vztahu s environmentálním prostředí, ať už negativním či pozitivním. Vypravili jsme se i do Prahy zkoumat dopravu různými prostředky (auta, hromadná, kola, koloběžky…), vztah historie a současnosti a také architektury ve smyslu včlenění staveb do prostoru, tentokrát městského. K tomu je Pražský hrad i se Zlatou uličkou otevřenou učebnicí… O přírodě, enviromentálním prostředí a naší roli v něm se lze formou pokusů a expozic mnohé dozvědět i ve vnitřním prostoru IQ Landie, kam směřovala naše další návštěva. Naproti tomu Bielawa Dolna je typickou ukázkou zcela venkovského prostředí. Jedná se o maličkou pohraniční obec, kde je venkovní expozice o vysídlení tamního obyvatelstva a příbězích nově dosídlených lidí z východní části Polska, o kterou Polsko po válce přišlo. Kromě toho je však i ukázkou venkovních aktivit pro děti, vytvořených z přírodních materiálů (většinou dřevo, ale i kameny, hlína a voda), citlivě zasazených do krajiny. Nelze žít pod Jizerskými horami a nezažít přitom Jizerky v zimě, na běžkách. Pro začátečníky mají nejlepší podmínky Jakuszyce, kde jsou i půjčovny běžek. S částí pokročilejších jsme pak vyrazili na Mariánskohorské boudy, kde zažili přespávání ještě ve spartánštějších podmínkách, než znají z Žijícího skanzenu. Následný běžkařský okruh další den otevřel pak i téma, kde se tam ty boudy vzaly, čím se tamní obyvatelé živili a tedy jaký vliv sklárny a těžaři v Jizerkách zanechali… Poslední výprava směřovala do Jeleniej Góry, kde jsme zkoumali historickou část tohoto podhorského města i vztah města a řeky – od historického momentu, kdy řeka tvoří prvotní podmínku pro život města (většina měst je postavena na řece a vznikla díky ní) přes situaci, kdy řeka je pro město spíše nebezpečím a bývá značně zregulována až po opětovnou revitalizaci třeba ve formě parků či nábřeží kolem řeky. Při návštěvě Jeleniej Góry jsme se ale také s partnerskými školami zúčastnili dalšího ročníku Free school Open stage, kdy děti z různých škol předváděly ostatním svá divadelní, taneční a hudební představení, mnohá s environmentálními tématy…

No a z výčtu aktivit nám zbývá už jen plachetní tábor. Tentokrát jsme přespávali v Žijícím skanzenu a denně jsme vyjížděli na Berzdorfer See kousek od Zhořelce, tedy jen nedaleko za hranicí. Plachetnice tam měla kotviště a my jsme pokaždé s čtyřčlennou skupinou dětí vyrazili na plavbu po jezeře dopoledne a s jinou skupinkou zase odpoledne. Užívali jsme si tiché plutí jen za pomoci větru, skákání z lodi i koupání včetně vlečení na laně za plující lodí 🙂 Další skupinky trávily čas koupáním nebo hrami na pláži či břehu, stejně tak ale i jízdou na kole či inlinech po obvodu jezera, přičemž v některých přístavištích jsme se potkávali… Při povídání byl prostor i na otázky, kde se tady to jezero vlastně vzalo, že tam byl předtím hnědouhelný důl a v jeho okolí je ještě ponechaný muzeální těžební stroj i některé domy dříve patřící k dolu…

Tento projekt podpořil v roce 2022 Liberecký kraj částkou 138 902,- Kč:

 Tento projekt podpořila v roce 2022 Nadace Ivana Dejmala částkou 10 000,- Kč: