Ekovýchovný kroužek Ledňáček V.

2024-25

Cílem projektu je vést místní děti k lásce k přírodě a její znalosti, k využívání přírodních materiálů při vlastní tvorbě i k poznávání krajiny v rámci výletů a táboření. Cílem projektu je i poznávat okolní krajinu nejen „za humny“, ale i trochu dále, v celém Trojzemí. Nezbytným cílem projektu je i zkvalitňovat zázemí pro ekovýchovu v Žijícím skanzenu.

Nyní už máme 50 dětí. Ekovýchovný kroužek se postupně stal nedílnou součástí aktivit Svobodné školy Ronja, kterou navštěvují domškoláci z Frýdlantska i Liberecka na tři dny v týdnu. Díky tomu můžeme ekovýchovu směřovat mnohem více do hloubky a prolnout ji také veškerou činností, nejde tedy jen o izolovanou aktivitu ve smyslu „a teď bude ekovýchova“, ale o integrální součást výuky a života v pojetí trvalé udržitelnosti, čemuž velmi napomáhá veškerá environmentálně, krajinářsky i ekologicky designovaná infrastruktura Žijícího skanzenu.

Kousek od větrného mlýna stojí roubený chlívek z kulánů (nehraněných trámů) vymazávaných směsí hlíny, písku, slámy a kravinců, odkazující na místní stavební tradici sahající do sedmnáctého století a dále do historie. Tento chlívek (stejně jako předtím větrný mlýn) měl dosluhující šindelovou střechu, do níž začínalo zatékat. Pozvali jsme řemeslníka, který vlastnoručně vyrobenými šindely ve dvou vrstvách pokryl střechu chlívku. Předtím bylo ještě potřeba zahustit střešní latě na chlívku, protože tyto modřínové šindele byly pokládány hustěji než původní smrkové.

Menší stavební úpravou bylo natření všech oken na domě, v němž má kroužek klubovny, protože původní nátěr již degradoval a bez jeho obnovy by hrozilo poškození dřevěných oken povětrnostními vlivy. Rovněž hliněná vymazávka roubení, avšak také hrázdění na mnoha místech opadala a bylo nutné ji opravit, aby mezi trámy nezatékalo. Za pomoci dobrovolníků jsme tedy provedli nátěry oken i vyspravení hliněných vymazávek roubení a hrázdění.

Zároveň jsme zkvalitnili zázemí pro kroužek tím, že jsme vyrobili dřevěný botník a police s lavičkami v šatně, začali jsme také úpravu střechy na letní kuchyni.

Kroužek Ledňáček má pravidelné dvou a půl hodinové schůzky dvakrát každý týden. Témata schůzek jsou obvykle dána hlavně ročním obdobím a počasím, bývá to poznávání přírody (např. zkoumání fauny ve vodních ekosystémech nebo poznávání ptáků na krmítku či podle hlasu), stopování, vysazování rostlin např. do našeho jezírka v rámci areálu skanzenu, nebo vysazování stromků do sadu. S dětmi hrajeme ale i různé ekovýchovné hry jako třeba Beo, Planeta, Fotosyntéza, Přírodní zahrada a další.

Jako obvykle jsme položku lektorné věnovali na zkvalitňování našeho vztahu s dětmi, tedy na kurzy nenásilné komunikace. Stejně tak jako je naší přirozeností chovat se nenásilně k přírodě a krajině a respektovat je, rovněž tak k našim koním, tak pracujeme na tom, aby stejně tak přirozené pro nás bylo komunikovat s dětmi bez obvyklých „dospěláckých“ vzorců tak, aby naše komunikace byla plně respektující. Na komunikační dovednosti jsme si však lektora pozvali i přímo k dětem, kde se věnoval zvlášť různým věkovým kategoriím.

Část programu je věnována i našim koním, kde je hlavním tématem přirozená komunikace s koňmi, děti se tedy učí jejich jazyku a nikoliv opačně, tedy že bychom my nutili koně rozumět nám. Z toho pak vyplývá nejen práce ze země, ale i ježdění na koni do přírody a také zlepšování dovedností dětí na jízdárně. Samozřejmostí je i péče o koně, která zahrnuje i míchání posilujících bylinných směsí pro naši „důchodkyni“.

Jako i loni, jsme si v Jizerkách na běžkách pověděli něco o měkké a tvrdé turistice. Tentokrát jsme však také tři dny strávili na skautské horské chatě pod Luží a zažili jsme tedy i Lužické hory, mohli jsme je tedy nejen obdivovat, ale všimnout si i rozdílů oproti horám Jizerským a díky nim se dostat hlouběji, tedy ke geologii a orografii.

Týden jsme s dětmi opět strávili na koňském táboře v Probulově, kde se od odbornice Kláry Novotné mohly zdokonalovat v přirozené komunikaci s koňmi.

Navázali jsme spolupráci s řemeslníkem, který tradičními rukodělnými technikami vyrábí a opravuje historické indiánské nástroje, zejména pro kmen Navajo. Dosáhl v tom takové dokonalosti, že i sami Indiáni ho považují za většího odborníka na jejich historii, než jsou sami a proto většinu své produkce prodává přímo jim. Ukázal nám své výrobky, ale i suroviny, z nichž je vyrábí a také samotný proces vzniku. Dva dny jsme mohli strávit v jeho tee-pee (a okolí, protože bychom se tam všichni nevešli), povídat si o životě Indiánů, spojeném s přírodou, poslouchat jejich pověsti a zažít si i něco z jejich života i hrát nějaké jejich – a nebo jimi inspirované – hry.

Pak jsme vyrazili na výlet jezero Witka s malou plachetnicí, i to byl pro děti velký zážitek, kdy lze využít obnovitelnou energii větru k vlastnímu tichému a zcela ekologickému pohybu, užívat si propojení se živly – vodou a vzduchem…

Na Nise mezi Německem a Polskem jsme si zkusili splouvání řeky úplně bez vymožeností civilizace tak, aby po nás v přírodě nezůstala vůbec žádná stopa. Učili jsme se „číst vodu“ a propojovat se tak s přírodou, která nám sama ukazovala nejlepší cestu.

Tento projekt podpořil v roce 2025 Liberecký kraj částkou 100 000,- Kč:

 Tento projekt podpořila v roce 2025 Nadace Ivana Dejmala částkou 15 000,- Kč: